Září 2015

pŘíběh

15. září 2015 v 17:26 | Kamila Kamila |  Slovotrysky
(čte se nahlas)

zářit za hřích třeba v září. někomu se to dost daří. kdo se v září tváří, říká, říhá, řve i dřímá, nosí řídké vlasy. třicet roků třídí papír! ve skutečnosti jen sedmnáct. Ř. Ř. Ř. Ř. Ř. řekni jinak ř. řinčí řetěz na nádvoří, rytíři se dámám dvoří. samice od oře i ta má své EŘ? věř či ne, zvěř se řítí napříč řekou. řehoř žere řeřichu. typickou slovo na Ř. za keřem s křenem stávám se skřetem. blbnu.Ř.

Nejlepší kamarádi nás studentů (fejeton)

12. září 2015 v 18:24 | Kamila Kamila |  Slovotrysky

Když tak sleduji společnost mladých lidí kolem mě, mám z nás smíšené pocity. Jsme samy sebou nebo jsme chameleoni?

Nejprve přidejte trochu slovíčkaření, prosím:

Kavárna. Kavárna je příjemné místo, kam si člověk může jít odpočinout, dát si kávu nebo čaj, limonádu či kakao, nějaký zákusek...prostě něco na chuť. Může si tam číst, učit se, bavit se, pracovat. Může si tam jít s mámou, dětmi, kamarády či kolegy.
Kafírna. Na první pohled by se mohlo zdát, že se tam děje to stejné. Děje. Akorát v kafírně může člověk narazit na nekonečné nabídky nejrůznějších druhů kávy. Kafírna rovná se "Pochutnám si na kávě, protože jsem kávový labužník a kávu prostě miluji!"

Jak se lidé vlastně naučili pít kávu? Z dětské nechuti jsme najednou přešli ke gurmánství. Chťové pohárky se mění, ale opravdu se najednou změnili všem studentům při nástupu na střední školu, a káva společně s cigaretami se teď stali našimi nejlepšími kamarády? Kamarády, kteří si od nás neustále půjčují peníze a nevrací je. Chceme takové?

"Víte, já kávu miluju!... Vlastně ji nesnáším. Je mi po ní trochu blbě, ale dostanu se díky ní do lepší společnosti!"

Když tak sedím na kafírně a popíjím latté, protože po každém doušku kávy bych musela poprskat všechny intelektuály sedící u stolu, aby mi hořkostí neodumřela ústa, tiše sleduji společnost a bavím se tím, jak my, adolescenti, ovládáme svoji mimiku, aby se nám obličej nezkroutil do nelidské podoby pokaždé, když se naše rty dotknou oné tmavé tekutiny, nebo když posloucháme inteligentní a prozíravé řeči studentů vysokých škol a konzervatoristů, kteří už opustili zdi zdejšího gymplu, čtvrťáků či místních boskovických celebrit.
Chlapci posedávají u stolu a rozprávějí o různých společenských problémech či událostech, až se jim kouří od úst. Na stolku leží tabák, který nějaký vysokoškolák hodil jen tak do davu, aby si z něj mohli všichni skupinově ubalit. Chlapci, kteří si ubalit neumí, mají své vlastní zásoby, a nebo jim prostě ubalí někdo jiný.
Dívky hovoří o tom, jakéže šaty si tentokrát vezmou na taneční, nebo mluví o chlapcích, případně se k nim připojují.
Vše voní kávou, smrdí kouřem a všichni se náramně baví.

Kávu miluji, nesnáším ji, mám teď skvělé kamarády.
Tabák miluji, nesnáším ho, mám teď skvělé kamarády.

2014
-KK.

Moknu

12. září 2015 v 15:46 | Kamila Kamila |  Básně

Nebe je modrý,
nevidim ptáka,
něco tu kape,
něco tu cáká.

Z něčeho moknu,
z něčeho prší
na moji loknu
i na mou duši.

Snad moknu z nebe,
kde mraky se točí.
Snad moknu z Tebe,
když zavřu oči.

Snad moknu z louky,
kde mraky se válí.
Jsme jako dvě loutky.
Nitky se zamotaly.

Jenomže loutky
pohádky hrají
a svoje choutky
ve dřevě tají.

Ať trámy střeží
v dřevěném srubu
touhy moje
neznalé studu!

A co když skrz
prorazíš srubem?
Já koupím si tvrz!
A kde potom budem?

Já na hradbách.
Ty za příkopem,
bude to lepší,
než to vzít hopem.

Nebe je modrý,
něco mne mate,
něco tu šplouchá
a něco tu kape.

Šplouchá to na maják,
kape to na karbid.
Já si usmyslím,
že se budem bít.

Začíná válka,
započne boj.
Už teď se smráká,
ve zbroj se stroj!

A ještě než umřem
svalím Tě k zemi
a za deště bouře
zasteskne se mi,
že já jako kráska
jsem pro muže ámen
a vím co je láska
až na konci samém.

Tak tedy moknu
slzami svými,
a až se Tě dotknu,
prosím, nebuďmě střídmí.

Protože..
jak tady moknu
na dešti slaném,
tak až se Tě dotknu
i semnou je ámen.


léto 2015
-KK