Moknu

12. září 2015 v 15:46 | Kamila Kamila |  Básně

Nebe je modrý,
nevidim ptáka,
něco tu kape,
něco tu cáká.

Z něčeho moknu,
z něčeho prší
na moji loknu
i na mou duši.

Snad moknu z nebe,
kde mraky se točí.
Snad moknu z Tebe,
když zavřu oči.

Snad moknu z louky,
kde mraky se válí.
Jsme jako dvě loutky.
Nitky se zamotaly.

Jenomže loutky
pohádky hrají
a svoje choutky
ve dřevě tají.

Ať trámy střeží
v dřevěném srubu
touhy moje
neznalé studu!

A co když skrz
prorazíš srubem?
Já koupím si tvrz!
A kde potom budem?

Já na hradbách.
Ty za příkopem,
bude to lepší,
než to vzít hopem.

Nebe je modrý,
něco mne mate,
něco tu šplouchá
a něco tu kape.

Šplouchá to na maják,
kape to na karbid.
Já si usmyslím,
že se budem bít.

Začíná válka,
započne boj.
Už teď se smráká,
ve zbroj se stroj!

A ještě než umřem
svalím Tě k zemi
a za deště bouře
zasteskne se mi,
že já jako kráska
jsem pro muže ámen
a vím co je láska
až na konci samém.

Tak tedy moknu
slzami svými,
a až se Tě dotknu,
prosím, nebuďmě střídmí.

Protože..
jak tady moknu
na dešti slaném,
tak až se Tě dotknu
i semnou je ámen.


léto 2015
-KK
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama