Říjen 2015

city v řiti

14. října 2015 v 20:19 | Kamila Kamila |  Slovotrysky
Proč se moje mysl vrací do šedých splínů? Je to počasí, nebo smrad spalovaných plynů? Pořád se točím do kola ve stejných kruzích jako šlapátko od kola ženu vpřed ty, co jsou druzí. Pořád se zalykat a litovat, to se mi nelíbí. Mám snad svědomí zpytovat, když se ti zalíbím? Já se nazaslibuji, jen pluji a v daný moment mi nedojde fakt, že stromem nemůžu se stát, že nemůžu zakořenit, a že je to zase pouhá chvilka, kterou si jen život okořenit a zbyde z ní mýlka. Já to doháje nechápu, že i když pocit není nerozhodný a vůbec netápu, nakonec můj výběr není oslav hodný. Měla bych být hodná a vše vážit na váhách rozumu,být tam, kde je má půda rodná a rozvíjet se ve svém umu. Já se chci rozvíjet ale nevím jak. Začnu se v strachem svíjet, když kolem letí pták ohnivák a šálí mě zrak a vůbec všechny smysly, co bude pak, nikdo nepomyslí. Přesvědčení je zase opět mimotickým. Mám osvědčení, dělat si žití chaotickým.

Večerní splín

1. října 2015 v 22:56 | Kamila Kamila |  Básně
ooooohm. nevím. nevim.

bližím se do tmy neznámo kam
brzy se setmí či je to klam?
... mizím a rostu
rostu a mizím
a nevím vůbec
co z toho je ryzým
zlatem co těžit
můžu v řekách
nebo zlatem
co těšit se jím můžu v dekách.

"To zní skoro jako: ´NE´"

nevím jak to zní.... to z mé duše se line. nevím jak to má znít...je to pocit, možná splyne.